Kam vyrazit za lezením?

Protože už je spíš lezecké než lyžařské počasí, ráda bych zmínila jednu stěnu, která mě v okolí nadchla. Tou stěnou je jižní stěna Schüsselkarspitze. 

Tento kopec leží na sever od Innsbrucku a spadá do oblasti Wetterstein. Nabízí lezení v prvotřídním vápně, cesty dlouhé až 400 metrů. Svoji cestu si tady najde skoro každý lezec. Obtížnosti se pohybují převážně od šestek až po pořádný mordy (nějaký 9+ se tu najdou). Počítej ale s tím, že zdejší klasa nepatří k těm nejměkčím. Kromě lezení tu za to hodně stojí i krajina s parádními výhledy.

Foto autor @ Mark Salomon

Další důvod, proč si tu každý najde to své je, že se tu prolínají různé druhy cest:

1. Oldskůlovky

Cesty staršího data, vedoucí přirozenými skalními slabinami. Nejčastěji okolo šestého až sedmého stupně obtížnosti. Ve většině cest je nově vyměněno jištění. Takže se při lezení můžeš řídit podle štandů a v délkách najdeš tolik jištění, kolik si zrovna daná obtížnost žádá. V nějakých trojkách, čtyřkách teda musíš počítat s odlezy. Nějaké středně velké friendy či vklíněnce na dojištění se hodí mít s sebou. Proč vrtat nýty vedle kouta, kam dáš tutový friend, že?

Sem patří třeba cesty:

Aschenbrenner-Rainer (7, aneb Direkte Südwand)

Knapp-Köchler (7+)

http://www.allgaeu-plaisir.de/route-an-der-schuesselkarspitze/

https://climbfreeblog.com/2019/10/19/wetterstein-knapp-koechler/

Siemens-Wolf (5-, něco lehčího na kochání)

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/siemenswolf/

2. Klasiky klasik

To je to nejhezčí na celé stěně. Cesty spíše těžšího charakteru (sedm a výš). Cesty, které jsou jištěné tam, kde je to potřeba. Friendy a vklíněnce všech možných velikostí jsou nutností. Lezeš-li spáru, nýt tu nehledej, přelezeš-li však do osmičkové hladké plotny, počítej s tím, že tady prvovýstupci nějaké to jištění utrousili a ty nebudeš muset mít smrt v očích. S orientací ti i tady pomůžou štandy. Na spoustě prvovýstupů se podílel Heinz Zak (místní legenda). Zdejší nejproslulejší linka také patří do téhle kategorie a jmenuje se “Locker vom Hocker”. Tahle lahůdka je z dílny Wolfganga Güllicha a Kurta Alberta.

Sem patří třeba:

Locker vom Hocker (8, pořádná cesta, hodně po vlastním)

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/locker-vom-hocker/

Hexentanz der Nerven (7+, též po vlastním)

Steiler Zahn (8)

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/steiler-zahn/

Doc holiday (9/9+)

Time out (9-)

Bayerischer Traum (8-, pěkná cesta se vším všudy)

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/bayrischer-traum/

3. Moderna

Třetí a taky poslední skupinou jsou moderní sportovní vícedélky. I těch se tu dá několik najít. Štandy i bolty potkáš podél celé cesty. Bývají to občas trochu nelogické linky, které vedou přes plotny. Nemysli si ale, že sem můžeš prostě jen tak přijít rovnou ze sportovek, pořád se jedná o cestu v horách a na to je třeba myslet. Takže i ve sportovce občas třeba radši nějakého frienda v lehkých délkách použiješ.

Sem patří třeba cesty:

Mon Cherie (8-)

Phantasia (5+)

https://www.alpines-klettern.de/data/Neutouren/Phantasia.pdf

Wolke (7)

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/wolke-7/

Superdirekte (7+, část cesty oldskůlovka, ale poté se odpojí do krásné vlastní linie)

My jsme si vybrali cestu Bayerischer Traum. Je to jedna z prvních vícedélkových cest v osmém stupni obtížnosti v Alpách. V téhle cestě najdeš opravdu úplně všechno. Nástup koutem a po chvíli už baletíš v plotnách. Následuje ukázková spára (“Piazzriss”), najdeš v ní pár erárek, ale jinak celá po vlastním. 

Všechno vyrovnané lezení za šest až sedm. Za chvíli už máš nad sebou, nebo vlastně spíš vedle sebe, klíčovou délku (8-). Začínáš traverzem vlevo, nejtěžší krok je opustit nástupové chyty a přebrat takovou malinkou dírku. To vše s opravdu hodně titěrnými stupy. Pak následuje už krásné, ladící, lezení. Před poslední délkou se musíš rozhodnout, jestli slaníš zpět na nástup anebo si budeš chtít dolézt až na vršek a celé to pak obejdeš. My se rozhodli pro první variantu. Štandy na slanění jsme nakonec našli skoro všechny správně.

Praktické informace

Přístup

Jsou dvě možnosti. Auto můžeš nechat buď na parkovišti u Puitbachu (https://mapy.cz/s/gurusokohu) a odtud nahoru po dobře vyšlapané cestě a dále podle průvodce. Sice trochu delší, ale o to hezčí přístupovka. Nebo můžeš zvolit parkoviště v Gaistalu (https://mapy.cz/s/luperagage) a nahoru kolem Wangalm pod stěnu. Obě parkoviště jsou bohužel placená (cca 4€).

Sestup

Buď slanit stejnou cestu, kterou se dostaneš nahoru. Na to je dobré mít dvojčata určitě. Nebo si můžeš udělat expedici, dolézt na vršek a normálkou ze západu to seběhnout dolů. Při nejhorším je nahoře, kousek pod vrškem i bivak. https://www.alpenverein.de/DAV-Services/Huettensuche/Schuesselkar-Biwak/7242134

Ideální roční období

Já jsem zde byla v říjnu, dny už jsou kratší, bylo to tak na hraně, ideální bude asi jaro, hned jak roztaje sníh a stěna trochu vyschne. V létě tu bude větší teplo, ale není to údolí, tak se bude dát též.

Průvodce

Všechny cesty můžeš najít v průvodci na danou oblast - Wetterstein Süd. V tomhle průvodci máš dokonce i předtištěné vyjmutelné kartičky s vybranými cestami, které si můžeš vzít s sebou do stěny. Na několik cest najdeš topo ale i na bergsteigen.com.

Vybavení

Co si s sebou na takovéhle lezení nezapomenout? Co jsem s sebou měla já na jednodenní výlet?

• Lana, dvojčata
• Sedák, lezky, mágo!
• Dostatečné množství vlastního jištění pro vybranou cestu
• Expresky (cca 12)
• Pár alpských presek
• Reverso, šroubovačky a 120cm smyci na štandy
• Opalovací krém
• Dostatek vody a sváču
• Teplejší oblečení, jak zajde sluníčko, budete klepat kosu

Chcete se dozvědět více o Anče Šebestíkové? Navštivte její profil.